Měnové války

Měnové války, to je téma bestselleru „Měnové války:  Příchod další globální krize“ od Jamese Rickardse. To není fikce, jak by jste si mohli myslet, ale ekonomická předpověď. A dost populární...

Měnové války, to je téma bestselleru „Měnové války:  Příchod další globální krize“ od Jamese Rickardse. To není fikce, jak by jste si mohli myslet, ale ekonomická předpověď. A dost populární vzhledem k množství prodaných výtisků. Rickards ve své knize předpovídá, že dolar má své nejlepší období za sebou a že nynější obzvlášť nákladná monetární politika kvantitativního uvolňování, která vede k tištění dalších a dalších peněz  ve formě nákupu vládních dluhopisů nemůže skončit dobře. Důsledkem bude znehodnocení dolaru vůči ostatním světovým měnám.

“Znehodnocení” měny

Znehodnocení měny je téměř až středověký výraz, který se ale v určitých kruzích stal poměrně populárním. Doslova odkazuje na dřívější praxi ražení zlatých a stříbrných mincí s nižším obsahem těchto kovů, čímž se dosáhlo nominálně stejné hodnoty jako kdyby byly mince celé z drahého kovu. To samozřejmě dávalo výraznou výhodu na stranu ražby.

Obvykle to vedlo ke znehodnocení měny a inflaci, což je přesně to, co Rickards a jeho stoupenci (a že je jich hodně) očekávají. Cílem této obzvlášť nákladné měnové politiky je znehodnotit dolar.  Tím se podpoří poptávka po americkém zboží a službách, které jsou pak levnější pro zahraničí, zatímco zahraniční zboží a služby jsou pro Američany dražší.

Pokud však centrální banka jakéhokoliv státu takto intervenuje, tak to neproběhne bez povšimnutí. Ostatní státy takovou situaci samozřejmě nepřijmou. Obzvlášť ty státy, které se nachází ve stejné, nebo dokonce ještě horší ekonomické situaci, se uchýlí k podobně uvolněné monetární politice. Mají úplně stejný záměr: oslabit svou měnu vůči dolaru a zmařit tak snahu Fedu o oslabení dolaru a získání obchodní výhody.

Míříme do měnové války

Sami vidíte, kam to celé spěje: do měnové války. Odtud pochází název Rickardsovy knihy. Podle jejího autora, veterána z Wall Streetu, tyto války už začaly. Brazílie si již v roce 2010 stěžovala na měnovou politiku Fedu. Není to vůbec překvapující vzhledem k tomu, kolik zemí v důsledku této politiky už čelilo nechtěnému přílivu zahraničního kapitálu. Ten totiž staví země do nepříjemných dilemat. Buď mohou toky kapitálu přijmout, což způsobí růst jejich měny a to je špatné pro celkový stav obchodní bilance, a nebo mohou provést zásahy do měnového kurzu, čímž jsou ale nuceni realizovat širší monetární politiku, než by za normálních okolností prováděli. To pak může velmi snadno způsobit výrazný nárůst inflace.

Existuje však určité řešení tohoto problému. Konkrétně jde o administrativní omezení pohybu kapitálu. Dokonce ani MMF už není tak skálopevně proti, protože pozitivní vztah (a možná dokonce negativní) mezi ekonomickým růstem a toky spekulačního kapitálu nebyl nikdy prokázán. Takové zásahy pak omezují pohyb spekulativního kapitálu a nemají žádný výrazný vliv na ekonomický růst. Nevýhodou je, že se za určitých okolností se dají obejít.

Čína a její monetární politika

Čína je jednou ze zemí, která má silně omezený pohyb kapitálu vzhledem k tomu, že juan není volně směnitelná měna. To chrání Čínu před importy kapitálu, které by mohly mít destabilizační důsledky. Zároveň působí jako brzda rozvoje juanu jakožto světové rezervní měny.

Stejně, jako jsou některé rozvíjející se státy nespokojené s monetární politikou USA, sami Američané  nejsou spokojeni s politikou Číny. Kdyby Romney vyhrál volby, označil by, jak před volbami slíbil, Čínu za „měnového manipulátora“.

Pokud by dostál svého slibu (a na to bychom si museli počkat vzhledem k tomu, že ve volbách kandidáti prohlásí spoustu věcí), pravděpodobně by se tím měnová válka dostala do další fáze. Historie jasně ukazuje, že měnová válka obvykle přejde ve válku zbožovou, která často vede ke skutečné válce.

Přemýšlet o zbožové, natož skutečné válce, by byl nesmysl. Pravdou totiž je, že čínský juan je na dolar vázaný. I když pomalu, juan přeci jen posiluje. Čína si ale dává velký pozor na růst cen, mezd a také vysoký obchodní přebytek, který má s USA.

Na začátku čínských reforem 1978 byl průměrný plat ve městě kolem 1000 USD ročně, což byly pouze 3 % průměrného amerického platu. V roce 2010 je plat 5500 USD a je dokonce vyšší než v Indii nebo na Filipínách.

Zkrátka, Čína je významný světový měnový manipulátor a jak říká Rickards: skutečná měnová válka ještě ani nevypukla.